ISO 12500

… „nejkontroverznější standard“ technologie úpravy stlačeného vzduchu

Předmětem řady ISO 12500 jsou zkušební metody pro odlučovače vody a filtry stlačeného vzduchu při laboratorních a definovaných provozních podmínkách (zkušební podmínky). Cílem je získat normalizované, a tedy srovnatelné údaje o výkonnosti výrobků, které umožní porovnávat výrobky z hlediska jejich výkonnosti nebo ekonomické efektivnosti.

ISO 12500-1
ISO 12500-2
ISO 12500-3
ISO 12500-4

 

Všechny zkoušky se provádějí v jednom konkrétním pracovním bodě filtru stlačeného vzduchu, a proto nejsou reprezentativní pro výkonost filtru v reálných pracovních podmínkách, které se odchylují od definovaných zkušebních podmínek. Proto obvykle neexistuje žádný vztah mezi výsledkem zkoušky podle normy ISO 12500 a čistotou stlačeného vzduchu, které filtr dosahuje v reálném systému stlačeného vzduchu.

 

Většina norem ISO 12500 odkazuje na zkušební metody řady ISO 8573.

 

—

 

  • Definované zkušební metody ISO 12500 jsou spíše jakýmsi „nejhorším možným scénářem“ pro filtry stlačeného vzduchu, a proto mají pro reálné aplikace jen malý přínos.
  • V souladu s tím jsou zjištěné výsledky špatně použitelné až zavádějící (bez konkrétních znalostí mohou vést k nesprávnému přiřazení produktů).
  • Norma ISO 12500 navíc vyžaduje mnoho rozsáhlých a několikrát opakovaných testů, což vede k obrovskému úsilí při testování.
  • V důsledku toho je řada ISO 12500 ve svém aktuálním vydání špatně přijímána.
  • Především ISO 12500-1 a ISO 12500-2, ale také ISO 12500-3 a ISO 12500-4 vyžadují rozsáhlou revizi.

 

Normy jsou chráněny autorským právem

Proto je distribuuje výhradně např. v Německu nakladatelství Beuth-Verlag (www.beuth.de).